Rozhovor s kapitánem
Rozhovor s kapitánem
Jirka Brunclík je legendou našeho týmu FBC Critters. S jednou malou pauzou drží týmové kormidlo přes 10 let. Těžko si představit tým bez takové ikony. Hráč, který do toho jde srdcem a na hřišti vždy pro tým nechá vše. Kápo odpověděl na pár otázek:
Jirko, máme před sebou sezonu 22/23. Pro Critters je to již úctyhodná 13. sezona v BLMF. Jsi jeden z mála hráčů, který byl u samotného zrodu týmu. Řekni nám, proč zrovna FBC Critters?
Chtěli jsme něco originálního, dravého a bojovného. Sešli jsme se v Jazz Rock Café a po pár pivech byl na stole náš dosavadní název FBC Critters (smích). Jako by to bylo včera a přitom už je to tolik let.
S jednou malou přestávkou po celou dobu plníš roli kapitána týmu. Baví tě tato role? Co to vše obnáší?
Pravdu máš, ale není to nic významného. Spíš mám často starosti s chodem celého týmu. Musíme vybrat peníze na tréninky, turnajové dny, dresy atd. Určitě se necítím ničím výjimečný. Dřívě jsem byl svěžejší.
Pro všechny členy týmu je florbal pouze zábavou. Jak je těžké organizovat tréninky a turnajové dny, aby se sešlo dostatek lidí?
Neřekl bych, že je to pouze zábava. Každý chce vyhrávat, dávat góly, být užitečný na hřišti i mimo něj. Pro mě osobně je každý gól velikou odměnou. Moc jich už nedávám :-) Nejdůležitější je pro mě každý bod, který připíšeme do tabulky a když k němu přispěji nějakým kanadských bodíkem, tak z toho mám větší radost. Občas se na tréninky nescházíme ve velkém počtu. Dříve byl problém v termínu tréninků. V pátek večer jdou lidi radši na pivo než na hřiště. Teď trénujeme čtvrtky a vypadá to s účastí dobře. Na turnajové dny se sejdem většinou v pěkném počtu. Horší je to s Play OFF. Jak je to na jaře, tak už se hůře scházíme. Co vám budu povídat. První roky jsem jezdil po Plzni a sbíral kluky po barech a hospodách, abychom mohli na zápasy :-)
S kým nejraději hraješ v lajně?
S těmi, kteří mi i občas přihrají :-)... A když už náhodou přihrávku dostanu, tak to stejně nedám :-) Když tak nad tím přemýšlím, tak možná i to bude důvod, že těch přihrávek moc nechodí :-) Teď vážně, mně je to asi jedno. Hlavní je, aby se na hřišti dařilo.
Na dresu nosíš číslo 19. Proč zrovna to?
Když jsme začínali hrát, tak v Plzni akorát válel v hokeji Pepík Straka, který také nosil na dresu 19. Byl to super hokejista se spoustou gólů na kontě.
Je jasné, že s nějakými soupeři hraješ rád a s nějakými ne. Prozraď oblíbeného soupeře.
Rád hraju s kýmkoliv, kdo hraje hraje čistě a nehraje jako prase. Bohužel v lize se najde pár týmů a jednotlivců, kteří hrají jako blbci. To mi vadí a hru si neužiju. Když se hraje čistý florbal bez zbytečných a někdy i zákeřných faulů, tak je mi to jedno, jestli jsou to mladí klucí nebo fotříci. Jsem radši, když v zápase padá hodně golů.
12 sezon je opravdu dlouhá doba. Prozraď nám nějaké pěkné vzpomínky.
Těch zážitků je strašně moc, ať už dobrých či horších, ale teď už se tomu jen směju. Jednou jsme jeli do Bezdružič, sněžilo a silnice byly krásně mokrý, nemrzlo. Najednou jsme vjeli (já řídil) do lesta a totální ledovka. Šlápl jsem na brzdu a už jsme sáňkovali :-) Naštěstí jsme po pár desítkách metrů zastavili a vše bylo OK. Je mi jasné, že klucí pak museli vyklepat bobky z kalhot :-). Nebudem si nic nalhávat, já se třesu ještě teď, když si na to vzpomenu. A pak rád vzpomínám na výjezd do Kdyně, kam jsme vyrazili již den dopředu, dali si večeři, pár pivek, nějakého panáčka .... Ráno to žádnej šlágr nebyl no :-)
Nová sezona je již za dveřmi. S jakými očekáváními do ní jdete?
Mám z týmu moc dobrý pocit. Nechme se ale překvapit. Chceme se scházet v co největším počtu a vyhrávat.
Před pár dny si se stal opět tatínkem. Narodila se ti dcerka Isabelka. Jak se cítíš?
Unaveně :-) Ale samozřejmě jsem šťastný! Je to nový impuls do života.